Kšááá, mršky!!!!!!!

Ne, nebojte se, to nebylo na vás, vy všichni tu jste naopak vítáni. To jen vyháním  potvory bacily, které nám v poslední době ztrpčovaly život.  Všechny rýmovky, kašlandy a hlavobolky mažte pryč a už se tu neukazujte, užily jsme si vás dost :(

Jojo, taky na nás konečně došlo. Tak dlouho se nám nemoc vyhýbala, až nás po novém roce dostihla. Nejdříve mě vystrašily Verunčiny vysoké horečky, měla čtyřicítky, byla malátná a téměř mě nevnímala, jak jí bylo špatně. Víkend na krku, jak jinak, že? U nás si nemoc vybírá jen dny, kdy mají v lékárně zavřeno, neordinuje se, nebo má doktorka dovolenou. Jeden z Murphyho zákonů jako vystřižený :)

Takže Nurofen, čípek, diazepam, zábaly a honem srazit horečku, což nebyla vůbec legrace. V pondělí jsme dorazily k doktorce obě vyčerpané, bohužel, nebyly jsme samy, plná čekárna lidí. Po hodině čekání se Verunce udělalo špatně a pak jsem se jen modlila, abychom už přišly na řadu. Dostala antibiotika, po kterých jí hned první večer bylo zle, ale další dny je už snášela dobře. Další kontrola ve čtvrtek a to už jsem na sobě cítila, že mi taky není dobře. Čtvrtek jsme obě protrpěly, v pátek se Verunce ulevilo, ale mě naopak přitížilo.

Možná si dovedete představit situaci, jak kolem mě po ránu běhá hladové dítko, které celý týden skoro nejedlo a první den, kdy mu je lépe, mě tahá z postele a volá mňam mňam, já zachumlaná v posteli s horečkou a zimnicí přemýšlím, jak vůbec vstanu, dojdu zatopit a uvařím oběd. A když už se mi to nějak podaří, obstarám, co je potřeba a zavrtám se zpět do peřin, přijde ke mně Verunka, začne mě tahat za vlasy a šťouchat do mě, abych vstala. Takže mi nezbývá, než se posadit a zaujmout nějakou pohodlnou polohu, nenápadně zavřít oči a podřimovat, jak jen to jde. A v podobném scénáři se to odehrávalo až do úterka, kdy jsem šla s Verčou na kontrolu a se sebou pro antibiotika.

Nemusela jsem nic říkat. Když paní doktorka viděla, v jakém jsem stavu a vedle mě aktivní Verču, předepsala mi je bez zaváhání. Ulevilo se mi až v pátek, měla jsem pocit, že jsem se znovu narodila :)

Nedostatek sluníčka a čerstvého vzduchu společně s nemocí způsobily, že se mě chytla depka. Přemýšlela jsem, kdo by se o Verču postaral, kdybych sama nemohla. Ten týden, co jsem byla "mimo", to tak málem dopadlo. A to byl jen hloupý vir :( 

Ale musím myslet pozitivně, už je to všechno za námi. Má se oteplit, takže hurá ven načerpat síly a v pondělí konečně po třech týdnech s Verčou do školy.

Ještě malé ohlédnutí do loňského roku. Nestačila jsem vložit fotky, tak aspoň několik foteček z podvečerní silvestrovské procházky.