Školička a jiné :)

Ráno v šest budíček, se zalepenýma očima zamačkávám budík na mobilu, zahrabávám se do peřiny a dopřávám si ještě pár minut klidu, než se mi ozve opakované zvonění. To už ale do mě strká Verunka a nechce mě nechat spát.

Mamííí, vstávej, strká do mě, strhává ze mě peřinu, nebo mě štípe do obličeje a snaží se mi otevřít oči. Jo, kdybych večer nešla tak pozdě spát.....

Honem se umýt, ohřát mlíčko, ustrojit se a hlavně nezapomenout přichystat Verunce svačinu. Sakra, kam jsem dala včera klíče od auta, no a co je to za překvápko v plíně? Tak snad máme všechno a můžeme vyrazit.....

Veru, nesundávej si ty pásy, přestaň se konečně vztekat a nech mě řídit. Samozřejmě máme opět červenou, autobus před námi a támhle je náklaďák, no paráda.... Patnáct kilometrů zvládáme za necelou půlhodinu, pak ještě někde zaparkovat a hurá do školy.

Otevírám skříňku s obrázkem kytičky, Verča si bere bačkůrky a jde se poslušně posadit na lavičku. Oblékám jí je, zavírám skříňku a honem do třídičky, kde už na nás čeká paní učitelka. Osm pět, zase jdeme pozdě. Zítra se musím polepšit.....

Verča si věší klíček od skříňky a odnáší batoh ke svému stolečku. Zamávám jí na rozloučenou a zavírám za sebou dveře.  Tak zase po obědě, princezno......

Nějak tak začíná naše každé ráno. Z Verunky se stala školačka, prvního září totiž nastoupila do přípravného ročníku Speciální základní školy. Pro nás obě to je velká změna, Verunka se najednou ocitla v neznámém prostředí, musela si zvyknout na nové paní učitelky a osobní asistenty (to pro ni nebyl ale problém, je velmi společenská). Ve škole se stále rozkoukává, zvyká si na třídičku a především na jídelnu, kde je pro ni tolik rušivých vzruchů.

Kdybychom neměly školu tak daleko, nikdy bych nezačala řídit. Občas si připadám jak závodník Formule 1, ne tou rychlostí :), ale množstvím tekutin, které vypotím. Není se co divit, že jsem pak po zbytek dne nepoužitelná. No, snad si zvyknu.

Před pár týdny u nás byla paní z Rané péče. "Mám na Vás reklamaci, už dlouho jste nic nepřidala na své stránky..."  Tak to, Zuzko, napravuju a konečně píšu...

Píšu vlastně už podruhé, první text se mi podařilo těsně před dokončením smazat......

Verunka je ve škole spokojená, byli už na výletě v Pardubicích a v pátek v divadle. Prý celou dobu krásně seděla a sledovala představení, šikulka moje.

Začíná sama jíst. Zkoušely jsme to sice už na jaře, ale v lázních jsme měly problém s jídlem a jídelnou, musela jsem ji krmit. Vděčím tomu především učitelkám a asistentům ze školy, kteří ji vedou k samostatnosti. Potřebuje ještě pomoc při nabírání, do pusinky ale přenese potravu většinou sama. Polévku a tekutější jídla ještě sama nezvládá. Také začíná pít sama z hrníčku s pítkem, z normálního hrníčku pouze s dopomocí, lahvičku už používáme jen ráno a večer na mlíčko. Doufám ale, že se i té brzy definitivně zbavíme :)

(fotky ze školy jsou od Verunčiny paní učitelky :)

Máme první pokroky, které se pravděpodobně nastartovaly pobytem v lázních. Verunka začíná jezdit na tříkolce Loped, sice ještě sama pořádně nešlape, ale bez pláče si nechá připnout nožičky a celkem i dobře řídí. Jezdíme na procházky kolem vesnice, většinou ji musím tllačit, ale i tak má velkou radost, že jede. Když svítí sluníčko, pozoruje svůj stín a velmi se jí líbí zvonek. 

Také už mnohem lépe žvatlá. Povídá mňam, mňau, čččí, začíná napodobovat podstatná jména jako ohlík nebo oík (rohlík), ao (auto), oo (kolo), taky ooo (hotovo). Neumí, bohužel, souhlásky t, d, k...., ale i tak je krásné, jak se snaží.

Tak to jsou pozitivní zprávičky od nás, doufám, že příště přibydou zase nějaké nové. Abyste si nemysleli, že je u nás vše jen v růžovém, tak to tedy opravdu není. Verča je stále aktivnější. Zvažuji, zda mám vůbec nasadit Nootropil, který nám opět předepsal neurolog. Ve škole je celkem hodná, ale doma se z ní stává dráček. Když se jí nevěnuju, nudí se, rozhazuje hračky, vzteká se, plácá se do hlavičky. S tím bojujeme už několik let. Rozčiluje se i zcela bez příčiny, je jak na houpačce, buď se směje, nebo vzteká. Ale o tom až někdy jindy, pozitivní zprávičky se píšou lépe, než ty negativní.