Co je u nás nového?

V poslední době nestíhám vkládat novinky. Je to jen pár dní, kdy jsem zde nadšeně psala, že jsme začaly s Verunkou třídit, a vida, je tu pokrok další. Verunka totiž začíná rozvazovat. Možná je moje radost předčasná, vždyť jsme teprve na začátku. Také si teď možná někdo klepe na hlavu a říká si, z čeho se ta ženská raduje, holčině je skoro šest a nemluví, roztřídila jen pár předmětů a řekla několik slabik a ta její máma se s tím ještě chlubí..... 

Kdo nezažil, nepochopí. Nepochopí, když mi nemluvící dítě visí na rtech a sleduje každý pohyb mých úst a já vím, jak moc by chtělo mluvit.... Když napodobuje moje gesta a kopíruje moje pohyby, chce se tak zoufale se mnou domluvit.... Jakou radost pak má, když jí rozumím. Třeba když ukáže znakem koláček, nebo jablko.

Slabiky, ukazování a znaky jsou vlastně jediný způsob, jak se spolu domluvíme. Co je v dosahu, na to si ukáže, občas si něco sama okomentuje, například haf, hop, nebo kuk. Jinak se dorozumíváme gesty a znaky, ukáže třeba ve znaku koláček, jablko, nebo rohlík, našpulí pusinku, když chce polibek, nebo třeba jen pohladí. Také se umí pěkně vztekat a plácat sebe i mě, bohužel, také způsob komunikace.

Ale k těm novinkám, Verunka začala používat slabiky s "j". Ke slůvku "ahoj", které vyslovuje sice zkomoleně, ale dá se jí rozumět, přibylo slovíčko "jů" a především "hají" a to s významem!!!!! Děláme totiž s mluvícím pejskem hačí a hají a navíc ten kouzelný pejsek od Fisher Price povídá ještě "jů". "Ahoj" a "hají" jsou první nezdvojená slovíčka o více slabikách, které Verunka používá.

Držte nám palce, aby jich bylo víc!!!!!