Nevím, zda se do tohoto tématu vůbec pouštět, abych něco nezakřikla. Pravdou je, že Verunčiny vyhlídky do budoucnosti, co se týče dalšího vývoje, nejsou moc růžové.
Nikdy se pravděpodobně nenaučí psát, ani číst, nebude samostatná, vždy k sobě bude někoho potřebovat, aby ji hlídal.
Často přemýšlím, kde jsou její hranice možností.
A co bych si přála já? Věřím, že se jednou bez cizí pomoci nají, obleče a svleče a odbouráme konečně plíny. Doufám, že naskočí maličko řeč a jednou se bude dorozumívat aspoň jednoduchým slovem, už teď používá několik citoslovcí a začala krásně žvatlat.
Jedno je ale jisté, Verunka má obrovskou chuť žít, je veselá a šťastná. Takový krásný človíček se ve světě neztratí.
Nemusí umět psát, ani číst, nemusí mít maturitu, ale i přesto může mít život spokojenější a šťastnější, než mnohý z nás...............
—————