Verunka mi kvete před očima. Po letech téměř stagnace to vypadá, že by se vývoj mohl o nějaký ten měsíc pohnout dál. I když co je pro nás velká dřina, zvládne zdravý prcek za měsíc, za dva.......
Minulý týden, když byla nemocná a doma se nudila, jsme se pořádně opřely do práce a výsledky jsou vidět. Začaly jsme intenzivně třídit předměty, činnost, kterou s Verčou zkouší spec.pedagožka v SPC, a kterou jsme spolu doma ještě nedělaly (Jsme ostudy, já vím :)
Pro třídění jsem vybrala jednoduché a od sebe odlišné předměty, které má Verunka ráda (lžičky a víčka) a včera jsem přidala ještě kostičky. Zkoušely jsme třídit v přepažené krabičce, se kterou se pracuje u strukturovaného učení, ale to Verunce moc nešlo, vhodnější pro ni jsou oddělené mističky, nebo krabičky. Nejprve jsem po Verunce chtěla, aby si z krabice vybrala věc a správně ji zařadila do mističky, ale Verča se spíš v krabici přehrabovala, tak jsem si krabici vzala k sobě a jednotlivé předměty jí podávala.
Včera jsem přidala kostičky a opět zkusila, aby si Verunka sama vytáhla předměty z krabičky. A nestačila jsem se divit. Verunka si vzorně brala předměty z krabičky a hned napoprvé pochopila, že v krabičce přibyly kostičky a zatřídila je do správné mističky :))))) Jsem nadšená a nakoplo mě to dál. Když vývoj stagnoval, měla jsem často pocit, že vše, co děláme, nemá smysl, protože nejsou vidět pokroky. Každý úspěch mě motivuje dál a jsem za to moc vděčná. Nedávno začala stavět s pomocí komín, pak navlékat kroužky, třídění a občas naskočí i nějaké jednoduché slovíčko...... Moc moc mě to povzbuzuje. A to není ještě vše, ale o tom někdy příště......
—————